Rodičovství

Mám pocit, že se rozmáhá to, že rodiče mají dítě jen, aby splňili určitou společenskou povinnost, protože se to od nich čeká. A výchova? Nezájem. Radši posadíme dítě k televizi, počítači, nebo mu vrazíme do ruky tablet a pak si můžeme vysedávat celé hodiny na mobilu a dělat si, co chceme. Nebo si naopak dítě řádně rozmazlíme, necháme ho, aby postupně ovládalo naše životy. Malý diktátor. Nechápu to... obojí jsou extrémy. Když si vzpomenu na to, jak mě a mojí sestru rodiče vychovávali... dnešní výchovu fakt nechápu. Myslím si, že je důležité brát každé dítě individuálně, protože co platí na jedno dítě, nemusí platit na druhé. Co je ale mohem horší je, když rodiče přehazují své povinnosti na druhé. Tím myslím, že přehazují např. kárání dítěte na jiného člověka, aby si ten rodič nevylepil u dítěte nálepku: Zlá máma/zlý táta. Což je úplně postavené na hlavu. Když jsem rodič, tak mojí povinností je dítě vychovávat, takže i kárat!

Nebo modelová situace, jsou dvě sestry, jedna děti má, druhá ne. Ta která nemá, děti miluje a rozumí si s nimi. Hraje si s nimi, je to taková chůva, hodná tetička. Děti jí až tak mají rádi, že se přetahují o to, které bude s tetou spát v posteli. Máma dětí se na svojí sestu naštve, že se děti nepřetahují o ní, ale o sestru. Načež začně děti citově vydírat, že jim už nikdy nic nekoupí, protože jí nemají rády. A když se děti vyděsí a snaží se svojí maminku přesvědčit, že jí mají rády, tak ona jim začne nadávat, ať jdou od ní, ať na ní nesahají a že je nemá ráda... Tak jak se má potom dítě cítit? Teta je k nim hodně otevřená, srdcem je stále tak trochu dítě. Rozhodně si nechce děti přivlastňovat. Ale dojde ke scéně, kdy jí sestra vyčte, že jí krade děti. Pro mě totální meterpsycho! Používat dítě, jako svojí hračku, kterou chci vlastnit... to mi hlava nebere. O tom to rodičovství fakt není.

A nebo moje sestřenka, která strašně toužila po dítěti si teď, když ho má stěžuje, že se nemůže vyspat, protože jí malej v noci budí. Pane bože, tak si ho neměla dělat, když si představovala, že bude mít panenku se kterou si 'bude hrát', když ona bude chtít. Já tohle fakt nechápu. Chtít dítě a pak nadávat, jak je to rodičovství těžký a hrozný. Zabte mě.

 

Moje rodiče s námi hlavně trávili čas! Jasně, že jsme taky koukali na pohádky, ale s mírou. Rodiče nám četli, nebo jsme si díky naší sbírce CDček s pohádkami pouštěli na večer pohádky. Chodili jsme hodně ven, na hřiště, do parku... A když jsme zlobili, dostali jsme na prdku. A žijeme.

Všem přeju, aby měli dětičky a rozrůstali se. Ovšem, než tak učiní, měli by se zamyslet. Není to jednoduché. Po všech stránkách. A je to velká zodpovědnost. Nikde není dokonalý návod na to, jak být nejlepšími rodiči. Každý z nás by uplatňoval buď model, kterým nás vychovávali naši rodiče a nebo se snažit vyvarovat chyb, které dělali právě naši rodiče. A stejně, i když se pak i v dospělosti něco s dětmi pokazí, stejně si všichni rodiče kladou otázku, jestli udělali vše správně. A moje oblíbená věta, kterou jsem někde slyšela je ta: ,,Jakým jsi rodičem, jestli dobrým nebo špatným ti jednou poví tvoje děti.'' Toť vše o mém názoru na rodičovství.  

Budu ráda, za vás názor. ♥ Děkuju. S láskou vaše Chloé ♥