Jsem perfekcionista. Všechno musí být přesně tak, jak si to představuju, abych byla spokojená a považovala to za úspěch. Kdo určuje co je dostatečně dobré a co ne? Já, mě okolí, média, sociální sítě... Snaha být perfektní, věc, která je pro určité lidi jakási laťka, které se stále snaží dosáhnout. Za každou cenu. Dost to souvisí se sociálními sítěmi, kterými jsme zahlceni každý den. Vykouknou na nás vysportovaná těla, našpulené rty, božské křivky (často i něco víc), drahé róby, skvělé vlasy, dlouhé nehty, široké úsměvy, exotické dovolené... Stále více věcí, které 'jsou perfektní'. A obyčejní lidé si díky tomu připadají, jako... méněcenní, neperfektní, prostě mají pocit, že nejsou dost dobří a něco by měli změnit. Každého to někdy přepadne. Silnější jedinci se na to vyprdnou a ti slabší (což není urážka) se snaží dohnat své skóre. Začnou kupovat věci, postovat zatažená břicha, zmalované ksichty a široké úsměvy. A mají pocit, že splňují ten určený limit pro 'dokonalost'. Ale udělá je to šťastnými? Budou se potom cítit dobří? Dokonalí? Uznávaní?

 

,,Nejste středem vesmíru. Druzí mají víc věcí na starost, než na vás neustále hledat nedokonalosti. Často jsme největším nepřítelem sami sobě.“

Na jednu stranu chápu ten tlak. Když nemáte to, co má ta 'vyšší' vrstva lidí, tak se můžete cítít jako nedostateční. Ta 'vyšší' vrstva vás nechce přijmout k sobě. A vy přece nechcete být ta 'nižší' třída. Dneska je svět rozdělený na chudé a bohaté a ti mezi se v tom plácají, protože je ostatní chtějí šoupnout do škatulky chuďas nebo boháč. Důležité určitě je, ujasnit si to! Kdo jsem, co chci.  Polož si otázku: Jde všechno podle plánu, hezky tak, jak si to 'nalajnujeme'? Samozřejmě že ne. Život nejde podle plánu. Hází si s náma jak se mu chce. Vystavuje nás situacím, které si nepřejeme zažít. Nebo naopak nevýslovnému štěstí, které se nám rve z hrudi...

 

 

 

Masírka typu: ,,Nevypadáš jako z časopisu, jsi out!'' nebo ,,Nemáš iPhone jsi totálně mimo...'' Je dost nerealistická. Na tom nestojí svět. Nejsme o nic méně lidé, když to nemáme! Je důležité, každý den se posunout alespoň o kousek dopředu. Nebo couvnout, abychom mohli další den popojít dál. A ne vždycky to musí znamenat vykonat nějakou práci, může to být posun v osobním životě nebo ve způsobu myšlení. Považuju perfekcionismus za nemoc dnešní doby a je potřeba si v tom udělat pořádek, jestli se chceme stát otroky nebo určovat pravidla. Na Instagramu je pouze to, co tam chceme mít. Ne to, co se nám děje  každý den, realita života. Nikdo není 24/7 vysmátý a v pohodě. Každý prožívá kotrmelce, stres a neúspěch. Přeju všem (včetně mě) aby se nám podařilo odpoutat se od perfekcionismu. Snaha být perfektní nám zbytečně ubírá energii a motivaci, pokud nedosáhneme svých cílů, zažijeme neúspěch... 

 

 

Maska - řecké a římské divadlo, karnevaly, plesy... Postupem času se ale lidé naučili nosit masky ne kvůli divadlu, nebo karnevalu. Začali je nosit i v běžném životě. Proto je někdy dost těžké poznat, kdo se vlastně skrývá za maskou, kterou vidíme.

Pro mnoho lidí je pohodlné nasadit falešnou tvář či tzv. poker face, aby nikdo nepoznal, co si myslí. Jaká je ale příčina? Někdo se snaží skrýt své záměry a nedostatky a skrze přetvářku se přizpůsobit společenským normám. Hrát si na někoho kým nejsem, abych měl nějakou image, která lidem imponuje. Přizpůsobovat se skupině ze strachu, abych nebyl v pozici outsidera. Ovšem neměli bychom vždy vycházet z toho, že člověk za maskou je prostě pravým opakem toho, co předvádí svým maskováním.

Ať už je maskování záměrné a účelné, nebo jen jako bezděčná, nevědomá reakce, v každém případě si jím chce člověk vydobýt výhody, získat pohodlí a vyhnout se potížím. Tak může slaboch a úzkostlivý člověk zaujmout pózu silného a sebejistého a utajit zranitelnou povahu, na­hánět strach svým partnerům či protivníkům. Jak se říká: nejlepší obrana je útok! Na straně dru­hé může touto cestou člověk průbojný a sebejistý předstírat efektně nejistotu, slabost a bezmoc, aby obdržel vytouženou výhodu materiální nebo duševní kvality. Buduje-li si někdo svoji image, protože potřebuje zvlášt­ní ideální obraz sebe samého, aby tím mohla vzrůst jeho chabá sebedůvěra, nebo věří-li, že se musí z ohledu na utis­kující většinu přizpůsobit konvencím a k nerozeznání se uniformovat, nemění to nic na skutečnosti, že cílem je do­sáhnout vždy toho samého: opatřit si výhodu. Být o krok napřed.

Už jako děti se učíme, že nám přísluší určité role a že je lépe se podrobit odpovídajícím normám a cílo­vým představám. Takže hrajeme též, účinkujeme v našich rolích na jevišti života a předvádíme podle potřeby horlivé­ho žáčka nebo odvážného lezce po stromech, něžného mi­lence nebo nekompromisního manažera, jemně jednajícího bližního nebo světaznalého playboye.

Společenské normy, konvence, ideály, očekávání a ná­tlak většiny, skupinové chování a vysněné představy vyvo­lávají nutkání, na které reagujeme nasazením masek. Před­vádíme vůdce nebo přitakávače, ze strachu a nesvobody utí­káme do perfekcionismu, od masky k sebeklamu, k životní lži.

*Text výše je citace z knihy: Dr. Alfred J. Bierach - Za maskou je člověk, nakladatelství Alternativa

Psychologické vysvětlení masek máme za sebou. Je to vlastně to, co jsem chtěla napsat. Přiznejme si, kdo si někdy nenasadil masku, aby zakryl své pocity a názory. Nechtěli jsme se ztrapnit, nebo přiznat slabost. I já jsem to udělala a dělám. Není to proto, že bych se chtěla přetvařovat, jenom... prostě někdy nechci aby někdo viděl, co si myslím. A nebo proto, že nechci lidi zatěžovat svými pocity a náladami. Asi je to někdy špatně. Ano vím to. A když se řekne maska hned si vzpomenu na Zoufalé manželky na Bree. Ta sama masku dost propagovala. A bylo jí to vyčítáno. Nosila jí až příliš často - vlastně pořád a bylo to až nepřirozené. Když jí bylo mizerně, nasadila úsměv a byla naprosto v pohodě a v klidu. Páni, to muselo být sebezapření. Naučila jí to její matka, která jí řekla, že žena musí nosit masku, protože před mužem nemůže být sama sebou. Muž když ví, že ho žena miluje, tak si s ní může dělat co chce, ovládat jí. A to přece žena nemůže dovolit! Jak moc dělá dětství..

Maska má své výhody i nevýhody, někdy se hodí, ale někdy je zbytečné jí používat. Já s tím mám taky problém, jak jsem na sebe prozradila výše. Je to strachem z lidí, které neznám. Mám strach, že když bych se 'projevila', že by se to mohlo otočit proti mě, nebo že by mi lidé mohli ublížit.