Perfekcionismus - nemoc dnešní doby

Jsem perfekcionista. Všechno musí být přesně tak, jak si to představuju, abych byla spokojená a považovala to za úspěch. Kdo určuje co je dostatečně dobré a co ne? Já, mě okolí, média, sociální sítě... Snaha být perfektní, věc, která je pro určité lidi jakási laťka, které se stále snaží dosáhnout. Za každou cenu. Dost to souvisí se sociálními sítěmi, kterými jsme zahlceni každý den. Vykouknou na nás vysportovaná těla, našpulené rty, božské křivky (často i něco víc), drahé róby, skvělé vlasy, dlouhé nehty, široké úsměvy, exotické dovolené... Stále více věcí, které 'jsou perfektní'. A obyčejní lidé si díky tomu připadají, jako... méněcenní, neperfektní, prostě mají pocit, že nejsou dost dobří a něco by měli změnit. Každého to někdy přepadne. Silnější jedinci se na to vyprdnou a ti slabší (což není urážka) se snaží dohnat své skóre. Začnou kupovat věci, postovat zatažená břicha, zmalované ksichty a široké úsměvy. A mají pocit, že splňují ten určený limit pro 'dokonalost'. Ale udělá je to šťastnými? Budou se potom cítit dobří? Dokonalí? Uznávaní?

 

,,Nejste středem vesmíru. Druzí mají víc věcí na starost, než na vás neustále hledat nedokonalosti. Často jsme největším nepřítelem sami sobě.“

Na jednu stranu chápu ten tlak. Když nemáte to, co má ta 'vyšší' vrstva lidí, tak se můžete cítít jako nedostateční. Ta 'vyšší' vrstva vás nechce přijmout k sobě. A vy přece nechcete být ta 'nižší' třída. Dneska je svět rozdělený na chudé a bohaté a ti mezi se v tom plácají, protože je ostatní chtějí šoupnout do škatulky chuďas nebo boháč. Důležité určitě je, ujasnit si to! Kdo jsem, co chci.  Polož si otázku: Jde všechno podle plánu, hezky tak, jak si to 'nalajnujeme'? Samozřejmě že ne. Život nejde podle plánu. Hází si s náma jak se mu chce. Vystavuje nás situacím, které si nepřejeme zažít. Nebo naopak nevýslovnému štěstí, které se nám rve z hrudi...

 

 

 

Masírka typu: ,,Nevypadáš jako z časopisu, jsi out!'' nebo ,,Nemáš iPhone jsi totálně mimo...'' Je dost nerealistická. Na tom nestojí svět. Nejsme o nic méně lidé, když to nemáme! Je důležité, každý den se posunout alespoň o kousek dopředu. Nebo couvnout, abychom mohli další den popojít dál. A ne vždycky to musí znamenat vykonat nějakou práci, může to být posun v osobním životě nebo ve způsobu myšlení. Považuju perfekcionismus za nemoc dnešní doby a je potřeba si v tom udělat pořádek, jestli se chceme stát otroky nebo určovat pravidla. Na Instagramu je pouze to, co tam chceme mít. Ne to, co se nám děje  každý den, realita života. Nikdo není 24/7 vysmátý a v pohodě. Každý prožívá kotrmelce, stres a neúspěch. Přeju všem (včetně mě) aby se nám podařilo odpoutat se od perfekcionismu. Snaha být perfektní nám zbytečně ubírá energii a motivaci, pokud nedosáhneme svých cílů, zažijeme neúspěch...